JAKÉ LEGISLATIVNÍ ZMĚNY OD 1. LEDNA 2022 NEPŘEHLÉDNOUT – ČÁST I. Občanský soudní řád a Exekuční řád
K 1. lednu 2022 vešly v účinnost některé novelizace a nové právní předpisy, které se dotknou širokého okruhu jak fyzických, tak právnických osob. Jednotlivé články, postupně zveřejňované na našich komunikačních kanálech, mají za cíl poukázat na nejvýznamnější novinky v legislativě.
V tomto článku budou popsány změny občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) a exekučního řádu (dále jen „EŘ“), které budou mít s největší pravděpodobností nejširší dopad, jelikož se dotknou práv a povinností dlužníků a jejich věřitelů.
V dalších článcích, které budou průběžně uveřejňovány, naleznete důležité informace pro bytová družstva a společenství vlastníků jednotek [ZDE], aktuální znění trestních předpisů [ZDE] a v závěrečném článku bude pojednáno o úplné novince našeho právního řádu, a sice o zákonu o elektronizaci zdravotnictví [ZDE] .
A nyní již k obsahu některých ustanovení OSŘ dotčených novelou. První úpravy doznalo ustanovení § 252 týkající se příslušnosti soudu ve vykonávacím řízení, přičemž tato je mezi odbornou veřejností přijímána s rozpaky. Byly totiž zrušeny odstavce 3 a 5 zmiňovaného ustanovení, které obsahovaly výjimku z obecné příslušnosti vykonávacích soudů podle obecného soudu povinného v případě, kdy je účastníkem řízení nezletilý. Původně byla stanovena příslušnost v těchto případech tak, aby byla co nejvíce v zájmu nezletilého (ať už nezletilý vystupoval jako oprávněný či povinný). Vzhledem ke zrušení odstavců 3 a 5 je nyní místní příslušnost stanovena jednotně, nebude se tudíž přihlížet k věku účastníků.
Naprosto revolučním ustanovením se stane § 265a OSŘ. Tento nový paragraf totiž obsahuje pořadí započítávání výtěžku dosaženého výkonem rozhodnutí. Z hlediska dlužníků se jedná o jednu z nejvýznamnějších novinek vůbec, dosud totiž přesné pořadí nebylo nijak stanoveno a soudní praxe zastávala názor, že vymožené plnění je nejprve započítáváno na příslušenství, což znamenalo průběžné navyšování tohoto příslušenství z celé částky jistiny. Nově se bude výtěžek započítávat primárně na náklady soudu na výkon rozhodnutí a hned následně na jistinu, což výši vymáhaného příslušenství podstatně sníží. Druhý odstavec tohoto ustanovení pak potvrzuje, že se uvedená posloupnost uplatní i v případě exekučních řízení.
Další změna se dotkne plátců mzdy dlužníků, u kterých jsou výkon rozhodnutí či exekuce prováděny prostřednictvím srážek ze mzdy či jiných příjmů. Je jí přiznání nároku na paušální náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s administrací provádění srážek ze mzdy. Nárok vzniká plátcům mzdy za každý měsíc, kdy srážky ze mzdy prováděli, přičemž plátce si tuto paušální náhradu vždy může odečíst ze sráženého plnění. Tento nárok však nevzniká osobám nebo orgánům veřejné moci, vůči kterým má povinný nárok na opakované dávky státní sociální podpory nebo pěstounské péče, či jiné obdobné dávky (uvedené v ustanovení § 299 odst. 1 písm. b) až d) a f) až l), při výkonu rozhodnutí srážkami z těchto příjmů.
V souvislosti s novelou OSŘ došlo také k novelizaci EŘ, která má za cíl napravit neduhy předchozí právní úpravy zejména ve vztahu k exekucím na nízké částky a uzákonit zastavování tzv. bezvýsledných exekucí.
Bezvýslednou exekucí je taková, ve které nedošlo v posledních 6 letech k vymožení plnění, které by postačovalo alespoň k úhradě nákladů exekuce. Pokud tato situace nastane, soudní exekutor vyzve oprávněného, aby složil zálohu na další vedení exekuce. Pokud tak oprávněný neučiní, soudní exekutor přistoupí k zastavení exekuce. Výjimky z povinnosti složit dodatečnou zálohu stanoví zákon, jedná se například o vymáhání výživného pro nezletilé dítě, náhrady újmy z pracovního úrazu, nemoci z povolání či škody způsobené trestným činem. Mimo uvedené případy může této povinnosti zprostit oprávněného exekutor na jeho žádost. Pokud oprávněný uhradí dodatečnou zálohu či bude od povinnosti zproštěn a nebude souhlasit s jejím zastavením, soudní exekutor prodlouží provádění exekuce o 3 roky. Takto může být exekuce prodloužena maximálně dvakrát za sebou, celková doba trvání bezvýsledné exekuce tedy může činit maximálně 12 let. Zastavování bezvýsledných exekucí se vztahuje i na exekuce zahájené před účinností novely, původní šestiletá lhůta však dle přechodných ustanovení neuplyne dříve než rok po nabytí účinnosti. Bezvýsledné exekuce tedy budou zastavovány až od roku 2023.
V případech exekucí vedených na nízké částky, konkrétně do výše jistiny 1.500,- Kč je situace odlišná. Stejně jako v případě bezvýsledných exekucí, pokud nebylo dosud vymoženo ničeho, vyzve soudní exekutor oprávněného ke složení zálohy na další průběh exekuce. Pokud však oprávněný do 30 dnů tuto zálohu nesloží, soudní exekutor exekuci zastaví a v usnesení o zastavení exekuce přizná oprávněnému náhradu ve výši 30 % výše vymáhané jistiny. Pokud bylo vymoženo jakékoliv plnění, bude o toto plnění oněch 30 % sníženo. Částka bude poskytnuta oprávněnému prostřednictvím slevy na dani z příjmů.
Současně je novelou EŘ měněn i rozsah práv a povinností plátců mzdy. Plátcům mzdy dle platného a účinného znění EŘ náleží nárok na paušální náhradu nákladů souvisejících s administrací srážek ze mzdy či jiných příjmů, přičemž tento nárok je totožného obsahu a rozsahu jako v případě úpravy zakotvené v OSŘ. Plátci mzdy však vznikne také nová informační povinnosti vůči exekutorovi. Ta spočívá v povinnosti plátce mzdy sdělit soudnímu exekutorovi na jeho žádost informace o mzdě nebo jiném příjmu, srážkách prováděných ze mzdy či informace o pracovněprávním vztahu.
