Naše advokátní kancelář v poslední době zaznamenala vzrůstající počet dotazů týkajících se rodinně právních záležitostí, které často odrážejí současný trend moderní doby a s ní se měnící model rodinného života a mezilidských vztahů. Proměna společnosti spočívá mimo jiné v tom, že dnes děti častěji vyrůstají v neúplných rodinách či společně s novými partnery svých rodičů a jejich polorodými sourozenci. Majetkové poměry takto žijících rodin se mohou v průběhu času začít značně vzájemně odlišovat, a stejně tak i vzájemné nároky rodinných příslušníků. Děti dnes mají nezřídka kdy finanční zdroje z různých soukromých fondů či v podobě výživného od druhého rodiče, otázkou pak zůstává, jakým způsobem je možné takové příjmy dítěte, případně další majetek nezletilého využít pro rodinné potřeby. Cílem tohoto článku je proto poukázat na skutečnost, že jsou to nejen rodiče, nýbrž i děti (mnohdy nezletilé), které mají kromě práv ve vztahu ke svým rodinným příslušníkům též mnohé povinnosti. Zákon přitom upravuje tři základní situace, v nichž se různým způsobem předpokládá aktivní participace dětí na chodu rodiny a rodinné domácnosti.
Podíl dítěte na péči o chod domácnosti
První takovou povinností, která je zákonem výslovně stanovena, je povinnost dítěte podílet se na péči o chod rodinné domácnosti, která je upravena v ustanovení § 886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „občanský zákoník“). Zákon výslovně stanoví, že se dítě podílí na péči o chod rodinné domácnosti vlastní prací, popřípadě peněžitými příspěvky, má-li vlastní příjem, anebo oběma způsoby, přičemž pro určení rozsahu podílu dítěte na péči o chod rodinné domácnosti jsou rozhodné schopnosti a možnosti dítěte i odůvodněné potřeby členů rodiny. Povinnost podílet se na chodu rodinné domácnosti však vzniká jen tehdy, je-li o dítě řádně pečováno, přičemž rozsah přispění vlastní prací je velmi závislý na věku dítěte a jeho osobnostních předpokladech.[1]
Zákon tedy předpokládá zapojení dítěte do péče o domácnost dle jeho schopností, jsou-li plněny zákonné povinnosti členů této rodiny vůči němu. Primární způsob zapojení je osobní angažovanost dítěte, které by mělo v rodinné domácnosti vypomáhat s jednotlivými činnostmi přiměřeným způsobem odpovídajícím jeho věku a schopnostem. Pokud by se měl nezletilý podílet na chodu rodinné domácnosti finančně, musela by být splněna podmínka vlastního příjmu tohoto nezletilého, přičemž korektivem pro použití prostředků nezletilého pro celou rodinnou domácnost jsou také odůvodněné potřeby členů rodiny. Mělo by se jednat zejména o případy, kdy rodiče nejsou schopni sami i přes svou výdělečnou činnost či ze zdravotních důvodů pokrýt veškeré náklady na chod rodinné domácnosti, zatímco nezletilý má možnost vlastním příjmem v této situaci vypomáhat.
Na výše uvedené navazuje též problematika použití (příjmů z) majetku dítěte, která je zakotvena v ustanovení § 900 občanského zákoníku. Citované ustanovení rozlišuje dvě možnosti – použití příjmů, resp. zisku z majetku dítěte nebo majetek dítěte jako takový, kdy pro každé z nich stanoví rozdílná pravidla. Nicméně v obou případech platí, že jakékoliv přispívání týkající se majetku nezletilého je možné pouze ve prospěch rodičů či sourozenců, jiné osoby nároky na daný majetek nemají.
Použití příjmů (zisku) z majetku dítěte k výživě rodinných příslušníků
Jak již výše uvedeno, zákon umožňuje použití příjmů z majetku nezletilého (§ 900 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž dle dostupné odborné literatury je za příjmy možné považovat vše, čím se majetek rozmnožuje, mohou tedy mít peněžní i nepeněžní podobu.[2] Zákon stanovuje též pořadí, v jakém je možné příjmy z majetku dítěte používat – primárně by měly být vynaloženy k samotné správě tohoto majetku, až teprve překročí-li příjmy náklady na jeho správu, jedná se dle litery zákona o zisk, který se přednostně používá k výživě tohoto nezletilého. Pro úplnost je potřeba zmínit, že v rozsahu dosaženého zisku z majetku dítěte zaniká vyživovací povinnost rodiče, ovšem pouze po dobu, po kterou je takový zisk majetkem nezletilého generován. Zbude-li i následně z majetku dítěte zisk, mělo by být před jeho dalším využitím zváženo, zda jej není třeba zachovat pro budoucí potřeby nezletilého dané např. pro případ invalidity či v souvislosti s očekávatelným nákladným studiem.[3]
Teprve zůstane-li i po pokrytí výše vymezených nákladů hodnota zisku stále kladná a je-li to potřeba, je možné jej využít jako příspěvek na vlastní výživu rodičů a výživu nezletilého sourozence dítěte, ovšem pouze tehdy, žijí‑li tyto osoby ve společné rodinné domácnosti. Je tak zřejmé, že rodiče či sourozenci, kteří s daným nezletilým v rodinné domácnosti nežijí, nemají na tento příspěvek nárok, stejně tak na něj nemají nárok již zletilí sourozenci, i kdyby ve společné rodinné domácnosti žili. Je pak bez významu, zda se jedná o sourozence plnorodého či polorodého, podstatné je pouze právní určení rodičovského poměru alespoň k jednomu společnému rodiči (stejný vztah vzniká i na základě osvojení).[4] Použití zisku z majetku dítěte pro výživu rodičů či nezletilých sourozenců by však stále mělo být až poslední možností, které předchází všechny potenciální vyživovací povinnosti třetích osob.[5]
Co se týče rozsahu možného použití těchto příjmů z majetku nezletilého, tento není zákonem upraven, lze však dovodit jeho omezení. Dle zákona mají výše uvedené osoby nárok pouze na „příspěvek“ na výživu, nejedná se o plnou vyživovací povinnost. S ohledem na ustanovení § 915 odst. 2 občanského zákoníku navíc platí, že dítě má v rámci své obecné vyživovací povinnosti zajistit svým rodičům pouze slušnou výživu, nikoliv stejnou životní úroveň, ve vztahu k sourozencům pak ze zákona žádnou vyživovací povinnost danou nemá. Použití je zároveň možné až tehdy, kdy rodiče vyčerpají všechny vlastní příjmové a majetkové zdroje, a přesto nejsou schopni jinak výživu řádně zajistit. Rozsah možného použití příspěvku na výživu z majetku dítěte je tak třeba vykládat poměrně restriktivně.
Použití majetku dítěte k výživě rodinných příslušníků
Další z možností, kterou zákon rozlišuje (§ 900 odst. 2 občanského zákoníku), je užití majetku dítěte (nikoliv pouze zisku) k výživě rodinných příslušníků. Zde se uplatní lehce odlišná pravidla – opět platí, že je možné použít majetek pouze k výživě rodičů či sourozenců dítěte, ovšem odpadá podmínka společné rodinné domácnosti těchto osob či podmínka nezletilosti sourozenců. Jelikož se jedná o zásadnější zásah, stanoví zákon přísnější pravidla, dle nichž lze do majetku dítěte zasáhnout jen tehdy, pokud hrozí nebo již přímo existuje výrazný nepoměr mezi poměry rodičů a sourozenců na jedné straně, a poměry dítěte na straně druhé. Tento nepoměr zároveň nesmí být způsoben zaviněně rodiči, v úvahu tak přicházejí například situace, kdy dojde k vážné nemoci rodičů, závažným nehodám či obdobným zásahům vyšší moci.[6] Jelikož se jedná o přímý zásah do majetku nezletilého, je pro tyto případy vždy vyžadován souhlas soudu, záleží tedy na úvaze soudce, zda je v dané rodinné situaci potřebné a vhodné majetek nezletilého pro potřeby výživy rodičů či sourozenců použít, případně v jaké míře.
Vyživovací povinnost dítěte vůči svým rodičům
V souvislosti s tímto tématem je vhodné zmínit též ustanovení § 915 odst. 2 občanského zákoníku, dle kterého je dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu. Dítě má tuto povinnost opět pouze tehdy, pokud je rodič v situaci odkázanosti na tuto výživu a nemá jinou možnost se samostatně živit, nemá právo na starobní či jiný důchod, případně je tento nedostačující apod.[7] Povinnost dítěte je zároveň dána bez ohledu na to, zda je zletilé nebo nezletilé, pokud má schopnost samostatně se živit vlastní prací, má vlastní majetek či zisk z něj.
Pojem slušná výživa, tedy rozsah vyživovací povinnosti, opět nemá v zákoně bližšího vymezení a je potřeba jej vykládat s ohledem na okolnosti konkrétního případu, věk, majetkové poměry, zdravotní stav a další potřeby oprávněných osob. Slušná výživa rodičů spočívá v požadavku zajištění přibližně průměrného životního standardu, který nemusí být odrazem životního standardu jejich dětí. Rodiče by neměli trpět nouzí, nicméně nemohou nárokovat úhradu nákladů na nadstandardní potřeby, jako je např. cestování.[8] Plnění výživného může spočívat vedle peněžních částek také v naturálním plnění, v osobní péči o oprávněnou osobu nebo v péči o společnou domácnost. Pro úplnost je třeba uvést, že povinnost dítěti nevzniká, pokud rodič v minulosti vůči němu svou péči a výživu zanedbával či se vůči dítěti dopustil jiného zavrženíhodného jednání, obdobně by měl být zvažován princip dobrých mravů – zejména tam, kde se rodiče nepodíleli na výchově svých dětí, neplnili řádně povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti a vůči svým dětem nejednali v souladu s dobrými mravy.[9]
Jak vyplývá z výše uvedeného, myšlenka možného využití majetku nezletilého pro další rodinné příslušníky je založena přednostně na ochraně majetku nezletilého a možnostech jeho využití pouze pro nejbližší členy rodiny za současného splnění zákonných podmínek, které charakterizují zejména krajní životní situace. Budete-li potřebovat posoudit naplnění podmínek využití majetku nezletilého pro potřeby dalších rodinných příslušníků, neváhejte se na nás obrátit.
Autor: Mgr. Bc. Patricie Hrubešová
Datum uveřejnění: 13. 10. 2023
[1] Petrov, Výtisk, Beran a kol. Občanský zákoník, 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C.H.Beck, 2023, § 886.
[2] Psutka, J. Péče o jmění nezletilého dítěte, 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2021, s. 130-131.
[3] Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 900.
[4] Psutka, J. Péče o jmění nezletilého dítěte, 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2021, s. 135.
[5] Králíčková a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2020, s. 922-923.
[6] Psutka, J. Péče o jmění nezletilého dítěte, 1. vydání, Praha: C.H.Beck, 2021, s. 138.
[7] Petrov, Výtisk, Beran a kol. Občanský zákoník, 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C.H.Beck, 2023, § 915.
[8] Ibidem.
[9] Ibidem.
