Polské ulice už druhý týden zaplňují davy protestující proti zpřísnění již tak jedné z nejpřísnějších právních úprav interrupcí. Protesty započaly poté, co tamní Ústavní soud rozhodl, že potrat provedený z důvodu poškození plodu je protiústavní. Zatímco v Polsku se vyšlo do ulic, občané mnoha jiných zemí dávají najevo svůj nesouhlas se zpřísněním polské úpravy příspěvky šířícími se napříč sociálními sítěmi. Jaká byla vlastně pravidla pro provádění potratů v Polsku před kontroverzním soudním rozhodnutím, jak je předmětný rozsudek mění, a jak se liší od pravidel jiných států?
Interrupce podle polské právní úpravy
Předmětné soudní rozhodnutí se týká čl. 4a odst. 1. 2) zákona o plánování rodiny, ochraně lidského embrya a podmínkách zákonného ukončení těhotenství, který zní:
Článek 4a. 1. Přerušení těhotenství může provést pouze lékař, pokud:
1) Těhotenství představuje ohrožení života nebo zdraví těhotné ženy,
2) Prenatální vyšetření či zdravotní stav indikují, že existuje vysoká pravděpodobnost těžké a nezvratné vady plodu nebo nevyléčitelného onemocnění, které ohrožuje život plodu,
3) Existují důvody se domnívat, že těhotenství je výsledkem protiprávního jednání,
4) (zrušeno).
- V případech uvedených v odst. 1. 2) je ukončení těhotenství přípustné do doby, po kterou není plod schopen žít samostatně mimo tělo těhotné ženy; v případech uvedených v odst. 1. 3) nebo odst. 1. 4), pokud neuplynulo více než 12 týdnů od začátku těhotenství.[1]
Právě druhý odstavec tohoto článku považuje polský Ústavní soud za protiústavní, konkrétně má být v rozporu s článkem 38 Ústavy, který stanoví, že „Polská republika zajistí právní ochranu života každé lidské bytosti“.[2]
Současná polská právní úprava z roku 1993 představovala kompromis mezi tehdejšími politickými a církevními vůdčími osobnostmi. Umožňovala potraty pouze v případě vad plodu, rizika pro zdraví ženy a incestu nebo znásilnění (odst. 1. 3)). Vznikla na základě obtížných jednání po pádu komunismu, když mnohé země sovětského bloku měly v té době liberální právní úpravu potratů. Církev, dlouho potlačovaná komunistickým režimem, usilovala o úplný zákaz v souladu se svým názorem, že veškerý život musí být chráněn od okamžiku početí.[3]
Pochybnosti o legitimitě polského Ústavního soudu
Polský Ústavní soud rozhodl o protiústavnosti výše uvedeného ustanovení dne 22. 10. 2020, a to na základě iniciativy vládnoucí strany Právo a spravedlnost, která toto ustanovení předložila Ústavnímu soudu k posouzení ústavnosti. Přitom mnozí zpochybňují legitimitu samotného Ústavního soudu – Ústavní soud je dle jejich názoru zpolitizovaný a ze strany vládnoucí politické strany se jednalo o promyšlenou kalkulaci, kdy strana předpokládala, že změny předmětného zákona by mohly být provedeny s menším odporem, pokud získá politickou kontrolu nad Ústavním soudem, a to ještě během pandemie.
Protestující v Polsku nyní požadují odstoupení vládnoucí strany Právo a spravedlnost a přijetí liberální potratové právní úpravy, která by umožňovala interrupci provést i na základě žádosti těhotné ženy. Odpůrci přísné potratové politiky poukazují na skutečnost, že zákaz interrupcí nepovede ke snížení jejich počtu, ale pouze k potratové turistice u movitějších a k životu ohrožujícím alternativním řešením u těch méně movitých. Ústupek nabízený ze strany polské vlády v podobě legalizace potratů z důvodu poškození plodu (tedy z důvodu daného čl. 1.2) zákona) avšak s výjimkou Downova syndromu, tak protestující přijmout nechtějí.
Právní úprava interrupcí ve světě
Nejpřísnější potratovou právní úpravu nalezneme ve většině muslimských zemí, mnoha státech Latinské Ameriky i Afriky, ale rovněž na Maltě. Tyto státy až na přísné výjimky (mezi něž obvykle patří pouze ohrožení života matky) potraty zakazují.
Druhou skupinu tvoří státy, kde kromě záchrany života matky mohou být důvodem k umělému přerušení těhotenství také zdravotní komplikace u plodu (nikoli tedy důvody sociálně-ekonomické). Sem se doposud řadilo právě Polsko, které se však po předmětném rozhodnutí Ústavního soudu posouvá na pomyslné příčce k první (nepřísnější) skupině států.
Mezi státy, které sice stále stanoví konkrétní důvody, pro které lze interrupci provést, ale již mezi ně řadí i důvody socioekonomické, patří např. Velká Británie, Maďarsko nebo Finsko.
Nejliberálnější variantou je pak ta, kdy žena sama může o svém mateřství rozhodnout a interrupce je provedena čistě na základě její žádosti (do určité doby těhotenství, zpravidla do 12. týdne, později pak již pouze ze zdravotních důvodů). Sem patří např. Dánsko, Švédsko či Česká republika. Od referenda konaného v roce 2018 se mezi tyto země zařadilo také Irsko a od března letošního roku rovněž Severní Irsko.[4]
Zatímco pro katolické Irsko byly výsledky referenda značným, až překvapivým posunem liberálním směrem, na Slovensku se objevují snahy konzervativních politických stran o zpřísnění této právní úpravy. Návrh zákona, který měl na Slovensku ztížit přístup k potratům, a který byl na Slovensku rovněž předmětem protestů, však ve slovenské Sněmovně neprošel. Ženy na Slovensku tak nadále budou moci požádat o interrupci do 12. týdne těhotenství a bez omezení při ohrožení svého zdraví a života či v případě genetické poruchy plodu.
Zvláštním případem je Turecko, které sice povoluje potrat do 10. týdne těhotenství, prakticky je však situace jiná. Převážně kvůli „prorodinné“ politice prezidenta Erdogana odmítají nemocnice potraty provést a ženy tak musí vyhledávat pochybné soukromé improvizované kliniky.[5]
A jaká byla cesta k liberální potratové úpravě v České republice? K liberalizaci potratů došlo zákonem č. 68/1957 Sb., o umělém přerušení těhotenství, který povoloval interrupci ze zdravotních důvodů a z „důvodů zvláštního zřetele hodné“, a to na základě rozhodnutí komise. Současná právní úprava vychází ze zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství a vyhlášky č. 75/1986 Sb. Podle těchto právních předpisů lze provést interrupci na základě žádosti ženy, a to bez uvedení důvodu, do konce 12. týdne těhotenství. Po této době lze těhotenství přerušit již pouze z důvodu ohrožení života ženy nebo je-li prokázáno těžké poškození plodu nebo že plod je neschopen života.
[1] Celý zákon v anglickém překladu dostupný zde: https://www.reproductiverights.org/sites/crr.civicactions.net/files/documents/Polish%20abortion%20act–English%20translation.pdf
[2] Polská Ústava v anglickém překladu dostupná zde: https://www.sejm.gov.pl/prawo/konst/angielski/kon1.htm
[3] Why an abortion law ruling triggered mass protests in Poland. In: apnews.com [online]. [cit. 3. 11. 2020]. Dostupné z: https://apnews.com/article/virus-outbreak-poland-abortion-courts-europe-2f99633e9c504b302855ea9848037cb2
[4] Podrobnou mapu interrupčních práv si můžete prohlédnout zde, aktuální k 10/2019: https://www.queergeography.cz/geografie-sexualit/feministicke-geografie/mapa-interrupcnich-prav-v-evrope/
[5] Jít na potrat v Turecku je těžké. Musí se nás rodit víc, hřímá Erdogan. In: Idnes.cz [online]. [cit. 3. 11. 2020]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/turecko-potrat-zakon-dostupnost-zeny-prava.A190211_120952_zahranicni_dtt
