Nejvyšší soud ČR v květnu letošního roku vydal přelomové usnesení[1], ve kterém se zabýval obsahem zakladatelského právního jednání obchodních korporací, konkrétně ve vztahu k zapsaným činnostem spadajícím pod živnosti volné.
V usnesení Nejvyšší soud ČR uvedl, že zapsaný předmět činnosti obchodních korporací, vymezený v zákoně o živnostenském podnikání jako výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, je-li takto pouze přepsán do zakladatelského právního jednání, neodpovídá požadavku na konkrétnost předmětu činnosti obchodní korporace. Dle názoru Nejvyššího soudu ČR je povinností obchodních korporací zakotvit předmět činnosti takovým způsobem, aby nebylo pochyb o jejich skutečném podnikání.
Živnost uvedená v živnostenském zákoně jako výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, která zahrnuje v podstatě neomezené množství činností, ke kterým není třeba splnění přísnějších podmínek, jako je tomu u živností vázaných, řemeslných nebo koncesovaných, dle Nejvyššího soudu ČR nesplňuje požadavek na konkrétnost. Právě z důvodu fakticky nekonečného počtu těchto činností nemůže tato obstát, neboť v extrémním případě by ani samotní členové obchodní korporace nemuseli mít možnost nijak identifikovat, jakou činnost obchodní korporace vlastně vykonává, jelikož se nedá očekávat, že by zápis obecně formulovaný dle živnostenského zákona znamenal snahu zakladatelů o možnost vykonávat veškeré činnosti, které jsou v kategorii volných živností obsaženy.
Důsledkem tohoto usnesení je vznik povinnosti změnit zakladatelské právní jednání ve smyslu přesného vymezení činnosti pro všechny obchodní korporace, jejichž zakladatelská právní jednání obsahují v současnosti druh činnosti pouze jako výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Změna předmětu v zakladatelském právním jednání bude směřovat k uvedení konkrétní činnosti. Například pokud obchodní korporace poskytuje ubytovací služby, změní v zakladatelském právním jednání předmět činnosti právě na „Ubytovací služby“ (tyto jsou uvedeny v příloze č. 4 k živnostenskému zákonu pod bodem 55.). Vykonává-li obchodní korporace činnost, která není zařazena v žádné z příloh (tedy spadá pod bod 82. přílohy č. 4 „Výroba, obchod a služby jinde nezařazené“), mají obchodní korporace povinnost výslovně činnost popsat, a následně bude na posouzení živnostenského úřadu, zda ta která konkrétní činnost spadá pod živnosti volné, případně zda je nutné splnit přísnější podmínky. Jak z výše uvedeného vyplývá, vymezení předmětu činnosti v zakladatelských právních jednání nemusí kopírovat označení vycházející z živnostenského zákona, naopak vhodnější pro platnost zakladatelského jednání je, zvláště v případě živností volných, popsat předmět podnikání dle jeho reálné náplně. Pokud obchodní korporace ke změně nepřistoupí, v krajním případě to pro ně může znamenat až jejich zrušení a následný výmaz z obchodního rejstříku.
V současnosti je ve věci podána ústavní stížnost, která by mohla usnesení zvrátit. O výsledku rozhodování o ústavní stížnosti bude informováno v samostatném článku. Minimálně do rozhodnutí Ústavního soudu bude však jistě žádoucí při soupisu zakladatelského právního jednání a následném zápisu do obchodního rejstříku postupovat v souladu s tímto usnesením, tedy uvádět předmět činnosti co nejkonkrétněji, aby v případě, že Ústavní soud podanou stížnost odmítne, nebylo nutné zakladatelská právní jednání revidovat a podávat související návrhy na změnu údajů zapsaných v obchodním rejstříku. To by způsobilo jednak další náklady na straně obchodních korporací, a dále i prodloužení procesu opravy údajů v souvislosti s hrozícím zahlcením rejstříkových soudů návrhy na změnu zapsaných údajů.
S úpravou či sepsáním zakladatelského právního jednání tak, aby bylo v souladu se zákonem a usnesením Vám v naší advokátní kanceláři rádi pomůžeme.
[1] Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2021, sp. zn. 27 Cdo 3549/2020, dostupné na www.nsoud.cz.
