Schválení návrhu zákona o odškodnění některých obětí násilného rozehnání demonstrací ze srpna 1969

Naše kancelář se v minulých měsících podílela na zpracování návrhu zákona, který předložila skupina poslanců v čele s poslancem TOP 09 Vlastimilem Válkem a který 30. září schválila v prvním čtení Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Jedná o návrh zákona o odškodnění některých obětí potlačení demonstrací k prvnímu výročí okupace Československa vojsky Svazu sovětských socialistických republik, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Po více než třiceti letech od sametové revoluce tedy oběti násilí ze srpna 1969 mohou býti odškodněny, jako už byly odškodněny oběti srpnové okupace z roku 1968. Účelem zákona je odškodnit občany České republiky, kteří byli jako občané Československé socialistické republiky usmrceni či zraněni v souvislosti se zásahy ozbrojených složek Československé socialistické republiky a České socialistické republiky při potlačení demonstrací, které se uskutečnily ve dnech prvního výročí invaze okupačních armád.

Česká republika již v r. 2005 přijala zákon k odškodnění obětí invaze vojsk Varšavské smlouvy z r. 1968. Bohužel se však stále nedokázala vyrovnat s dluhem vůči obětem represí z r. 1969, kdy lidé vyšli do ulic, aby protestovali proti přítomnosti cizích vojsk v Československu. Zejména ve velkých městech však došlo k řadě incidentů demonstrantů s bezpečnostními složkami tehdejší ČSSR, jejichž příslušníci protiprávně (tedy bez rozkazu, či aniž by to bylo nutné k odvrácení přímého ohrožení jejich životů) použili střelné zbraně proti demonstrantům.  Po těchto incidentech zůstalo několik mrtvých a na pět desítek zraněných občanů z řad demonstrantů či kolemjdoucích.

Tehdejší režim neměl zájem ani na řádném vyšetření těchto incidentů, natož na odškodnění obětí. Naopak: komunistická propaganda tvrdila, že mrtvé a zraněné mají na svědomí „kontrarevoluční živlové“, příbuzní zemřelých byli pod dozorem Státní bezpečnosti a často byli vystaveni dalším ústrkům tehdejšího režimu (nemohli studovat apod.). I když po roce 1989 Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR vyšetřování znovu otevřel, nepodařilo se odhalit žádného z pachatelů. Jednak po s odstupem více než 20 let takříkajíc „vychladla stopa“, někteří svědkové událostí zemřeli, původní vyšetřování bylo vedeno záměrně nedostatečně a nebylo tedy na co navázat, a to ani po stránce dokumentační (některé dokumenty byly nejspíš záměrně zlikvidovány).

Dodnes není ani jasné, zda ke střelbě do lidí došlo kvůli nedbalému zacházení se zbraní, nebo se někteří ze zasahujících proti demonstrantům rozhodli úmyslně zabíjet oponenty režimu. Pravděpodobně nejvíce vážných zranění způsobených střelnou zbraní vzniklo proto, že zasahující stříleli do země před demonstranty, čímž docházelo k odrazu vypálených kulek, které zranily řadu osob.

Related Posts