Velký senát Evropského soudu pro lidská práva projednal na veřejném slyšení dne 1. července 2020 stížnost stěžovatele Vavřičky a dalších (celkem šlo o 6 stěžovatelů), kdy všichni zmínění brojili proti České republice ve věci odpírání vzdělávání dětí v souvislosti s očkováním dětí.

Spor pramení z ustanovení § 50 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, který dovoluje přijmout do mateřské školky a obdobných zařízení pouze děti, které se podrobily stanoveným očkováním. Celé ustanovení zní následovně: „Poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině a dále právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která provozuje v provozovně živnost, v jejíž náplni je péče o děti do 3 let věku nebo výchova dětí nad 3 roky věku v předškolních zařízeních, nebo mateřská škola, s výjimkou zařízení uvedených v § 46 odst. 4 větě druhé a zařízení, do nichž je docházka povinná, mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci. Doklad o provedení pravidelného očkování nebo doklad o tom, že je dítě proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro kontraindikaci, vydá poskytovatel zdravotních služeb v oboru praktické lékařství pro děti a dorost na žádost zákonného zástupce dítěte, pěstouna nebo fyzické osoby, které bylo dítě soudem svěřeno do osobní péče.“

Přijetí do mateřské školky podmíněné naočkováním dítěte znamená dle stěžovatelů porušení hned několika práv a svobod přiznaných Evropskou úmluvou o lidských právech – především práva na soukromý a rodinný život, svobody myšlení, svědomí a víry a práva na vzdělání.

Výše citovaným ustanovením zákona o ochraně veřejného zdraví se již zabýval Ústavní soud v roce 2015, když rozhodoval o návrhu na jeho zrušení. Tento návrh Ústavní soud po provedení tzv. testu rozumnosti zamítl. Ústavní soud mimo jiné uvedl, že „očkování je společenský benefit vyžadující sdílenou odpovědnost členů společnosti, tedy určitý akt sociální solidarity od těch, kteří podstupují riziko, v současném majoritně přijímaném vědeckém poznání však označovaném za minimální, aby ochránili zdraví celé společnosti.[1]“

Podobné argumenty pak zazněly i letos u ESLP z úst vládních zmocněnců České republiky, kteří prohlásili, že imunita je křehká věc, je to věc solidarity s ostatními a odpovědnosti za zdraví společnosti a systému, ze kterého stěžovatelé těží a naznačili, že stěžovatelé jsou tak černými pasažéry veřejného zdravotního systému.[2] Jako odůvodnění této povinnosti Česká republika uvedla, že tato povinnost je založena a plně se opírá o závěry vědců, mezinárodní konsenzus a stanoviska České vakcinologické společnosti. Zákaz zápisu neočkovaných dětí do mateřských škol vláda prezentovala nikoli jako sankci vůči jednotlivci, ale jako obecné ochranné opatření.[3]

Stěžovatelé se ve své argumentaci zaměřili především na skutečnost, že je zde obecná a absolutní povaha povinnosti očkování na základě „diktatury“ odborníků a vláda se spoléhá výhradně na vědecké stanovisko lékařských odborníků. Jejich advokátka k tomuto uvedla, že pokud bychom jen slepě následovali české profesní medicínské asociace, byly by i nadále prováděny nucené sterilizace a další lékařské úkony, které jsou nyní zakázány. V této souvislosti zmínila i současnou pandemickou krizi a skutečnost, že mnoho přísných opatření vlády přijímaly na základě lékařských studií. Některé z těchto studií však byly zpochybněny částí vědecké komunity, přestože byly prezentovány jako spolehlivé a definitivní.[4]

Stěžovatelé kritizovali také novelu zákona o ochraně veřejného zdraví, kdy od letošního roku se úprava ještě zpřísnila a zákaz přijímat neočkované děti stanovený výše citovaným ustanovením rozšiřuje mimo dříve stanovené mateřské školy také na všechna soukromá neškolská zařízení pro děti předškolního věku. Dále odkázali také na disent (odlišné stanovisko) soudkyně Ústavního soudu Kateřiny Šimáčkové či vyjádření tehdejší ombudsmanky Anny Šabatové. Kateřina Šimáčková v disentu uvádí, že ustanovení § 50 zákona o ochraně veřejného zdraví považuje za protiústavní, a poukazuje přitom například na skutečnost, že jedním z povinných je i očkování proti tetanu, který však vůbec neohrožuje svou nakažlivostí od jednoho dítěte ostatní děti, a dále stejně jako stěžovatelé poukazuje na zpřísněnou zákonnou úpravu zakazující neočkovaným dětem navštěvovat mimo mateřské školky i všechna ostatní předškolní zařízení. Šimáčková uvádí, že nepovažuje za rozumné nařizovat očkovací povinnost i u těch soukromých předškolních zařízení, které jsou otevřeně zřízeny i pro děti, které nejsou očkovány, rodiče všech dětí v takovém zařízení o tom vědí a souhlasí s tím. Dle jejích slov tím stát říká, že ví lépe než jejich rodiče, co je pro děti dobré, a taková úprava pak navíc zasahuje do rodinných vztahů a rodičovských práv garantovaných Evropskou úmluvou o lidských právech.[5]

Problematika povinného očkování vyvolala u soudců ESLP značný zájem – oběma stranám sporu položili celkem 18 doplňujících otázek, což je číslo relativně vysoké a neobvyklé. Soudce zajímalo například, kdo sestavuje seznam povinných očkování a jaká jsou ochranná opatření, aby nedošlo ke střetu zájmů, jaké procento závažných případů je hlášeno jako důsledek očkování či zda může být očkování uloženo jednotlivcům jako „akt solidarity“[6] a pokud ano, jaký článek Úmluvy zakládá takovou povinnost k solidaritě.[7]

Na rozsudek si však budeme muset ještě nějakou dobu počkat, soud obvykle rozhodne v rozmezí několika nadcházejících měsíců od veřejného slyšení.

[1] Nález Ústavního soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 16/14, bod 102. [cit. 2020-08-03]. Dostupné z: http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/Pl._US_16_14_an.pdf

[2] VÁLOVÁ, Irena. Odpůrci očkování před ESLP: Advokátka Candigliota nařkla Prymulu ze zisku od výrobců vakcín. Česká justice [online]. 1. 7. 2020 [cit. 2020-08-03]. Dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/2020/07/odpurci-ockovani-pred-eslp-advokatka-candigliota-narkla-prymulu-ze-zisku-od-vyrobcu-vakcin/

[3] FOLTZENLOGEL, Christophe. Mandatory Vaccination: Important hearing before the Grand Chamber of the ECHR. European Centre for Law & Justice [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné z: https://eclj.org/conscientious-objection/echr/vaccins-obligatoires–la-grande-chambre-a-entendu-les-arguments-des-requerants-et-du-gouvernement-tcheque

[4] FOLTZENLOGEL, Christophe. Mandatory Vaccination: Important hearing before the Grand Chamber of the ECHR. European Centre for Law & Justice [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné z: https://eclj.org/conscientious-objection/echr/vaccins-obligatoires–la-grande-chambre-a-entendu-les-arguments-des-requerants-et-du-gouvernement-tcheque

[5] Odlišné stanovisko soudkyně Kateřiny Šimáčkové k výroku i odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. Pl. ÚS 16/14, bod 102. [cit. 2020-08-03]. Dostupné z: http://www.usoud.cz/fileadmin/user_upload/Tiskova_mluvci/Publikovane_nalezy/Pl._US_16_14_an.pdf

[6] Soudce svým dotazem zjevně mířil na právní základ úvahy ÚS, jež je součástí odůvodnění nálezu ÚS, resp. jeho části, kde ÚS hovoří o očkování jako o „aktu solidarity“, viz citace nálezu ÚS v textu.

[7] FOLTZENLOGEL, Christophe. Mandatory Vaccination: Important hearing before the Grand Chamber of the ECHR. European Centre for Law & Justice [online]. [cit. 2020-08-03]. Dostupné z: https://eclj.org/conscientious-objection/echr/vaccins-obligatoires–la-grande-chambre-a-entendu-les-arguments-des-requerants-et-du-gouvernement-tcheque