Ústavní soud svým usnesením ze dne 22. dubna 2020 sp. zn. Pl. ÚS 8/20 odmítl ústavní stížnost, jež podal v zastoupení své klientky Petry Štěrbové advokát Mgr. David Záhumenský. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhala zrušení usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu ze dne 12. března 2020, usnesení vlády o přijetí krizového opatření ze dne 15. března 2020, mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 23. března 2020, mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 30. března 2020 a mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 6. dubna 2020.

Jak krizové opatření vlády ze dne 15. března, tak všechna mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví obsahovala zákaz volného pohybu osob se stanovenými výjimkami. Dle stěžovatelky bylo usnesením o vyhlášení nouzového stavu a následnými výše jmenovanými opatřeními porušeno její ústavně zaručené základní právo na svobodný pohyb a pobyt podle čl. 14 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka vytýká usnesení, kterým byl vyhlášen nouzový stav, nedostatek spočívající zejména v absenci vymezení toho, která práva stanovená ve zvláštním zákoně a v jakém rozsahu se omezují a které povinnosti a v jakém rozsahu se ukládají, což označila za rozporné s čl. 6 odst. 1 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky.

Ve vztahu k přijatým krizovým opatřením byla vytýkána absence řádného zdůvodnění přijetí těchto opatření a rovněž jejich přijetí bez koordinace s Ústředním krizovým štábem a bez doporučení Komise pro řešení výskytu závažných infekčních onemocnění. Dále navrhovala stěžovatelka rovněž přezkum přiměřenosti zvolených opatření. Nakonec stěžovatelka také uvedla, že postup vlády, kdy přešla z režimu krizového zákona do režimu zákona o ochraně veřejného zdraví, považuje za svévolný a nepředvídatelný.

Ústavní soud odmítl stížnost zčásti proto, že se jednalo o návrh, k jehož projednání není příslušný (ve vztahu k usnesení o vyhlášení nouzového stavu a mimořádným opatřením MZ z 23. a 30. března), zčásti proto, že byl podán osobou zjevně neoprávněnou (ve vztahu ke krizovému opatření vlády) a zčásti proto, že se jedná o návrh nepřípustný (ve vztahu k mimořádnému opatření MZ z 15. března).

Pro přezkum jednotlivých opatření jsou dle Ústavního soudu příslušné obecné soudy. Ve vztahu k usnesení o vyhlášení nouzového stavu pak uvedl, že se jedná o „akt vládnutí“, jež nepodléhá kontrole z jeho strany – vláda ze zodpovídá Poslanecké sněmovně, a navíc zde nejsou stanovena žádná konkrétní omezení základních práv a svobod, pouze se vyhlašuje nouzový stav.

Celé znění usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/20, stejně jako odlišná stanoviska (tzv. disenty) některých soudců, si můžete přečíst zde