Ačkoli jsou základní práva a svobody tradičně spojována s fyzickými osobami, Ústavní soud opakovaně potvrzuje, že za určitých podmínek mohou náležet i právnickým osobám. Právnické osoby mají například právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.[1]
Právnickým osobám bylo také dlouhodobě přiznáváno právo požadovat odčinění nemajetkové újmy způsobené neoprávněným zásahem do jejich pověsti. Toto právo mělo oporu nejen v judikatuře, ale i v předchozí právní úpravě, konkrétně v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném k 31. 12. 2013. Nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) tuto úpravu výslovně nepřejal, přičemž změna legislativního přístupu nebyla v důvodové zprávě nijak reflektována a nevyplývala ani z odborné diskuse. Nejvyšší soud však ve svém rozsudku ze dne 30. listopadu 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021, v řízení vedeném jedním z naších advokátů o žalobě na ochranu pověsti zahrnující nárok na zadostiučinění ve formě omluvy, přehodnotil dosavadní výklad a konstatoval, že právnickým osobám nepřísluší právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahy do jejich pověsti podle ustanovení § 135 odst. 2 občanského zákoníku. Tento závěr představoval zásadní odklon od dosavadního pojetí, a byl proto považován za poměrně překvapivý. Proti přístupu Nejvyššího soudu se postupně v části odborné veřejnosti formoval nesouhlas podložený příslušnou právní analýzou, přičemž tyto názory začaly postupně pronikat i do rozhodnutí nižších soudů. Jako první se proti principům založeným rozhodnutí Nejvyššího soudu vymezil Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 30. října 2022, sp. zn. 22 Co 200/2022, kde zaujal odlišný, velmi podrobně zdůvodněný právní názor. Dospěl k závěru, že právnické osobě náleží právo na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle ustanovení § 2988 občanského zákoníku.
Tento výkladový nesoulad byl v reakci na předcházející nález Ústavního soudu překlenut nedávným rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 18. června 2025, sp. zn. 31 Cdo 1145/2025. Jednalo se o pokračování stejného případu, ve kterém byl vydán výše uvedený kontroverzní rozsudek ze dne 30. listopadu 2021, sp. zn. 23 Cdo 327/2021. V projednávaném případě Krajský i Vrchní soud žalobu zamítly s odkazem na dřívější judikaturu, podle níž právnické osoby nemohou žádat omluvu ani jiné zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do pověsti. Proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu. V době jeho projednávání však již došlo k významnému posunu v judikatuře, a to zejména v důsledku nálezů Ústavního soudu.[2] Ústavní soud v nich stanovuje, že i právnické osoby mají ústavní právo na ochranu dobré pověsti, jenž je zaručeno v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud zároveň poznamenal, že dosavadní právní úprava právnickým osobám neumožňuje se účinně domáhat přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Ústavní soud proto konstatoval, že stávající právní stav je neústavní a upozornil na to, že běžně dostupné prostředky, jako jsou nároky podle ustanovení § 135 občanského zákoníku, náhrada škody či vydání bezdůvodného obohacení, nejsou dostatečné k ochraně pověsti právnických osob. Ústavní soud dospěl k názoru, že nejvhodnějším způsobem nápravy tohoto neústavního stavu je aplikace analogie zákona dle ustanovení § 10 odst. 1 občanského zákoníku. Konkrétně odkázal na možnost analogického použití právní úpravy obsažené v ustanovení § 2988 občanského zákoníku, která upravuje prostředky ochrany proti nekalé soutěži.
V důsledku výše uvedeného Nejvyšší soud dospěl k názoru, že závěry dřívější judikatury, podle nichž právnická osoba nemá právo na náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem do její pověsti, již nelze nadále považovat za aplikovatelné. Tento posun v judikatuře rovněž reflektuje širší trend v právní teorii i praxi, který uznává, že právnické osoby jsou právně relevantní subjekty, které potřebují efektivní ochranu svých práv na obdobné úrovni jako fyzické osoby.
Datum uveřejnění: 13. 10. 2025
[1] Nález Ústavního soudu ze dne 15.8.2018, sp. zn. II. ÚS 131/18
[2] Nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/24, nález Ústavní soudu ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2672/23
